Výlet na Polské bagry.

Na sobotu jsem se dohodl s Branim že pojedeme zapotápět do Polska na bagry. Vše začalo krásným slunečným dnem. První problém byl když jsem nebyl schopen v Těšíně najít cestu na hranice. Všechny cesty rozkopané a cedule na Katowice doprava i doleva. To nebylo všechno. Další úspěch v navigování jsem slavil v Bielsko-Bialej, protože jsem přejel odbočku na Tychy. Vše napravilo nechutné a mi odporné otáčení na světelné křižovatce o kousek dále.
Pak už jsem nechal jet v čele raději zkušenějšího kapitána své lodi Braniho, který byl vybaven navigací. Stejně už si o mě musel myslet že mi šibe.
Žezlo zodpovědnosti jsem opět přebral až v Jaworznu protože z toho byla navigace trošku mimo. Na lom už jsme trefily bez potíží i když přímo u vjezdu měřili policajti rychlost a já jsem ze strachu raději zvolil další odbočku s teréní vložkou. Brani opět kroutil hlavou co to zase vyvádím.
Humor ho přešel když zjistil že si doma zapomněl kompletní vrapové hadice k rebreatheru. Tentokrát jsem se válel smíchy já. Naštěstí zrovna lezl z vody Peťa Karola zkušený to bezbublinkář. Zapůjčil nám hadice své a my mohli do vody společně.
Viditelnost byla docela promněnlivá ale ne horší než cca 3 metry. Vzali jsme to kolem břehu kde jsme narazili na vyvázanou šňůru. Ta vedla přes ,,kolo" k prvnímu bagru kde končila. Další a jediná šňůra co jsme našly byla modrá k střeleckému domečku. Hledal jsem kolem prvního bagru špagát k tomu druhému ale nic jsem nenašel tak jsme to skusili trefit na slepo. Našly jsme všechno jen ten druhý bagr ne. Ponor jsme ukončili asi po 70 minutách a po vyškrábaní se na břeh nám Zbyněk prozradil, že ten druhý bagr při prvním ponoru zakopal abychom ho nenašly a on ho měl jenom pro sebe.

Vrátili jsme Petrovy vrapovky aby mohl dát ještě jeden ponor a my se připravili na cestu domů. Ta už naštěstí proběhla bez potíží a trefil jsem se všude napoprvé. Doma jsem byl v 16.00 hod. takže mi ještě zbyla spousta času na válení se na zahradě u mého již napuštěného Bue Hole.