Jednou padlo rozhodnutí, že si zajdeme udělat ponor na Slezskou Hartu a kam jinam než na zatopený most. Půjčil jsem si velkou nafukovací loď a Kuba, kterému se nechtělo do vody, se stal kapitánem.
K bojce jsme plavali s Martinem vlastními silami za doprovodu Kuby a jeho parníku. U bojky jsem zjistil, jaké jsem tele. Nechal jsem si masku na čele a po cestě ji někde ztratil. Martin mi půjčil svou rezervní a šlo se dolů.
Ponor klasický Harťácký. Tma, viditelnost tak 2-3 metry a zima.
Zatím co my jsme dole mrzli, tak se Kuba nahoře na lodi opaloval, ležíc na novinách což se mu vymstilo. ( viz. Foto )
Po vynoření jsme si zase mákli směrem ke břehu hezky po svých.
Byla to dobrá doba. Místo hašteření se chodilo potápět a vymýšlely se fajn akce.