Zkušební ponory v bazénu pro kluky z OCTOPUSU a okolí

Ráno v 6.00 hod. mi zvoní u dveří Kuba s povelem k nakládání nezbytného vybavení k úspěšnému průběhu celé akce. Fakt drsné, že se naučil tak brzy vstávat.
Cestu do Nového Města nad Metují nám opět zpestřila ,,navigacióne", která, ač vybrala cestu nejkratší, se nám nezavděčila, poněvadž byla přes obce, které bych kamenem přehodil a s odpovídajícím stavem povrchu vozovky.

V Novém Městě na smluvené benzině zastavujeme v chumlu několika aut s nálepkami potápěčů s dvouminutovým zpožděním, za což se Kuba omlouvá a slibuje, že cestou zpět vloží do tempomatu dálničních 130 i přes ty dědiny ( což by zvládl možná tak Collin McRay ). Po krátkém seznámení s místními jsme se vydali do Rychnova, kde jsme se v teple učebny s Kubíkem snažili povídat něco o bezpečnosti potápění s naším RB, ale taky o principu, jakým přístroj funguje. Následovala volná debata, při které jsme byli napájeni pravou Brazilskou kávou což já ( nepič ) nedokážu ocenit, ale výrazy obličejů okolo mě přesvědčily, že jim to asi chutná.

Další přesun byl do Dobrušky, kde byl opět bravurně domluven bazén. Po odsmýkáni všech verglů k vodě jsem se zul na boso a snažil se pomáhat každému nasoukat se do výstroje, což odnesly moje již zmiňované mokré nohavice. Kubík postižený nějakou alergií po sežrání asi 2 kil pomerančů, měl na obličeji nějaké ornamenty, ale přes to všechno se vzorně staral o svůj přístroj a každého nadšence co se do něj soukal.

Odzkoušelo si to cca 10 potápěčů, z toho někteří i dvakrát, a k našemu údivu se nekonalo žádné zahazování a kopání do přístrojů s výkřiky, že je to úplně na nic. Jak známo po prvním potápění s RB nikdo není zrovna nadšený, protože je to prostě trošku jiné potápění. Některým to sedlo více, jiným méně a některým možná vůbec. Nicméně akce to byla parádní a je nutno poděkovat Viktorovi za bezvadnou organizaci všeho kolem. Mezi všemi panovala dobrá nálada a to je pohlazení na duši pro mne i Kubajze, protože protivných a falešných kamarádů jsme si užili dost.

Před odjezdem domů jsme se ještě zastavili do motorestu, kde jsme ztrestali smažený Hermelín a nějaké nealko. Potom mi Kubík vrazil do ruky klíče od auta s tím, že on je unaven a bude odpočívat. Pravda je taková, že do mě celou cestu klavíroval a na odpočinek mu nezbyl čas.

Články o tom jaké to bylo z pohledu ostatních najdete na:

http://www.donfelder.cz/pc/zajimavosti.php4?id=1163

http://www.octopus-rk.cz/clanky/2008/Mysliviri-znovudechu/

http://www.octopus-rk.cz/clanky/2008/Potspeni-s-rebreatherem-SATORI/