SATORI na PAGU, taky ale možná Nirvána s rebreatherem!

Konečně jsem se uvolnil z práce a nastal čas na dlouho očekávaný výlet do teplé a a téměř průzračné vody Jadranu. Nikdy jsem tam před tím nebyl, znám jenom zimu a tmu jeskyní nebo zimu a zelenou kalňačku z Heřmanic a okolí. Těšíme se všichni jak malí klucí.
Ráno v 10.00 jsme všechno potřebné vybavení naložili do auta a vyrazili na jih. Průjezd přes Moravu v pohodě na hranicích jsme koupili dálniční známku a fičeli do Rakouska. Tam už to tak v pohodě nebylo, protože rakouský důchodce horší než český puberťák. Bez rozdílu pohlaví se pravděpodobně rakouští důchodci rozhodli, že kdo jejich Fiat Cinquecento nebo Renault Clio předjede je odsouzeníhodný hazardér a je třeba ho naučit slušnému chování zvednutým svraštělým vrásčitým a unaveným fuckáčem nebo řádným troubením. Divné je že unavené fuckáče ukazujou i rakouské důchodkyně. Prostě v levém pruhu jim je nejlépe, nechme je tam a v pohodě se uvelebme v pruhu pravém či odstavném.
Slovinsko je krásné, jeskyně vlídné a lidi sympatičtí. Uplně mi není jasné jak tihle sympatičtí lidé mohli vymyslet dálniční známku na 6ti kilometrový úsek dálenice ze 35 EUR. Pravděpodobně si šlehli něco hutného do žíly a nebo si libujou v tom, když zástupy aut nejezdí po dálnici ale pěkně okrskama přes hustě obydlené vesnice. Potom už to ubíhalo rychle a na Pagu jsme byli kolem 21.00 hod.
Ubytování přímo u moře a vše potřebné včetně potápěčské základny po ruce. Za hodinku po nás dorazil i Kostelka s rodinou a další hoďku po něm ještě Ladík s dcerou. Dali jsme si nezbytně do frňáku, protože Martini se pije nejlíp po 1000 km za volantem.
Ráno mě kolem sedmé vytáhlo z brlohu sluníčko. Pohled z okna na moře, kolem kterého se probíhali docela svůdně obnažené dívčiny mě dobře naladil. Zašli jsme se dohodnout na základnu ohledně potápění a užívali si volného času různýma vejletama po plážích, byli jsme mrknout na prastaré olivovníky s věkem údajně přes 2000 let.
Užívali jsme typického turistického života s hospodama, hromadou zmrzliny a vybranýma středomořskýma specialitama. Ty je dobré údajně zapíjet hojně rakijí, což mi vůbec není proti srsti.

Ve dvanáct jsme se nastrojili do našich rebreatherů a nasedli na loď, která nás bleskově dopravila na naší první lokalitu ,,Ostrov u jeskyně". Hodinka v teplé vodě s viditelností, kterou u nás nepotkáme a navíc na zádech s přístrojem, který jen občas jemně zasyčí to bylo něco co jsme potřebovali. Kubík poctivě natáčel na foťák nějaké krátké videa, tak se tady snad i něco objeví. Kostelka se potápěl s náma jen trošku víc bublal. Při vynořování jsem asi v 6 metrech cítil nějaké houpání a po vykouknutí na hladinu mi bylo jasné proč. Pěkně se zvedl vítr a vlny nám s lodí házeli nahoru a dolů takže to byla trošku sranda se na ní vyškrábat. Taky cesta nazpět na základnu byla jak ródeo na býku. Pravděpodobně proto, že jsme před ponorem dobře pojedli a popili, nebylo nikomu zle a lodě dojely do přístavu čisté, stejně jako naše hlavy.
Po odstrojení jsme naplánovali další ponor s TMX na vrak Ruža a zbytek dne se znova flákali po okolí. Kostělka vzal s sebou fenu labradora Amy, která je pravděpodobně křížená s bobrem nebo mrožem. Je ve vodě pořád, a když není v ní tak na ni aspoň hledí z balkonu. Aportování petky házené do moře byla pro ní velká zábava a když mě to přestalo bavit tak si šla zaplavat a zapotápět prostě jen tak sama.
Ponor na vrak Ruža byl nádherný. Pěkný dřevěný vrak, kolem něj plno života a hlavně neuvěřitelné místo, na kterém vrak leží. Uvolněně leží na písku mezi nádhernýma homolema skalisek. Údajně se potopila někdy v 56 roce, když se námořníci opili a narazili na břeh. Soucítíme s nima, to se může stát každému. Zase jsme si hoďku užili teplou vodu a když jsme na lodi zjistili kolik každému ubylo z láhve TMX tak se nálada ještě zlepšila. S tou jednou pětkou trimixu by šlo udělat asi dvacet takových ponorů. Kostelka nám jistil záda ve čtyřiceti metrech odkud ale na vrak taky krásně viděl.
Další den se konal opět TMX ponor na ,,Gorgonie", pod které jsme spadli do 60-ti metrů, ale nic kromě písčitého dna se spoustou sumýšů tam nebylo. Podél kolmých stěn bylo plno života tak jsme si tu hodinku zase užívali pohledem na různou mořskou havěť. V jednu chvíli jsme se snažili spářit sumýše s hvězdicí, ale náš záměr se nepodařil tak jsme je vrátili na jejich původní stanoviště. Asi na to nejsou. Nebo sumýš nemá koule.
Za ty tři ponory jsme měli v láhvích bez jediného foukání ještě dostatek plynů na to, abychom si pobyt na Pagu pěkně protáhli, povinnosti a práce nás ale vyhnali zpět domů do Ostravy. Celou cestu přes Rakousko až k nám strašně lilo a lije dodnes. Chorvatské počasí a moře je něco co jim závidím. Základna Oceán Pro ( www.oceanpro.cz ) je stejně příjemná jako tamní klima, určitě se Dalibore ještě ukážeme a nějaké ponory upečem.

Fotky v Gallery