Slovinsko

Po velkém naléhání ze strany Jakuba jsme se rozhodli navštívit Slovinské jeskyně a trošku si zapotápět. Ukecali jsme ještě Alana a taky se k nám přidal kamarád z Kroměříže Petr, kterého jsme poznali před týdnem na lomu ve Svobodných Heřmanicích. Nachystalo se veškeré vybavení včetně dvou SCR rebreatherů pro mě a Kubu a mohlo se nakládat do brutálního off-roadu Defender. Napsal jsem Kubovi SMS že pokud se opozdí o více než 10 minut vzpomene si na film ,,Pěsti ve tmě" a to zabralo protože přijel o čtvrt hodiny dříve.

Všechno probíhalo v pohodě a co mě opravdu příjemně překvapilo byla lehkost s jakou zvládal Defender dálnici stotřicítkou za hodinu. Myslel jsem že taková, jak říká Kuba ,,Tramvaj", bude mít potíže jet tak rychle, ale opak byl pravdou. Ve 130-ti má ještě velkou rezervu. Pneumatiky, se vzorkem připomínající gumy z traktoru, byly trošku hlasitější, ale všechno se vyřešilo ještě hlasitějším rádiem, takže do Mikulova jsme přijeli hluší jak polena. Kecám nebylo to tak hrozné. V Mikulově se k nám přidal Petr a jeho krasavec, ještě voňavé Pajero. Pojedli jsme, navštívili místní WC, kde se odehrála krásná scénka, kterou nebudu popisovat, protože bych byl pro všechny hrozné čuně, obkoukli jsme mapu a vystartovali směr Ljubljana.

Ve 22.00 jsme byly na místě a s přispěním velmi ochotných místních obyvatel jsme našli náš penzion, který nám poskytoval útočiště až do neděle. Nejvíce mě rajcovala zapůjčená garáž, kde jsme se mohli vyřádit s kompresorem, jak se nám zachtělo. Prostě paráda. Druhý den ráno nás čekalo velké dobrodružství. Jeskyně Sucha Dolca, ke které jsme se jezerem v metrové hloubce s Defendrem dobrodili až přímo před vchod. První šli do vody Petr s Alanem, protože já s Kubou jsme potřebovali doladit některé drobnosti na RB. Sucha Dolca má ke vstupu do vody asi 20-ti metrovou suchou část.

Kluci se nastrojili a vklouzli do jezírka odkud byly vyvázané dvě souběžné šňůry. Jedna proto, že je jako potřeba a druhá asi aby mělo co zavazet a popřípadě se zamotávat do výstroje. Já s Jakubem jsme si nachystali vergle a šli jsmečekat k jezírku, až se ti dva objeví. Po asi 45 minutách se vynořil Alan s úsměvem na rtu a za ním se stejným výrazem Petr. Jeskyně se jim líbila takže jsme s Kubou spěchali naházet na záda všechny nezbytnosti a šup do vody. Udělali jsme si krásný ponor i s nácvikem krizové situace. Po zanoření je krátká chodba asi 10m kde se vynoříte znova v suché části ( cca 10m ), kterou je třeba přejít suchou nohou a znova se zanořit.

Pak jsme pokračovali dál až jsme se dostali do místa, kde na dně leží železný žebřík a chodba prudce stoupá směrem nahoru. Takový asi 5 metrů komín ukončený úzkou restrikcí , kde jsme se s RB sotva protáhli. Od tohoto místa jsme pokračovali dál ještě asi 100 metrů, ale je to jen můj odhad mohlo to být klidně 500 nebo 1000. Je potřeba říct že Kuba šel do vody se zapůjčeným sucháčem od Agamy, protože mu jeho vlastní objednaný ještě upravovali a to byl prvopočátek krizovky, kterou jsme si výborně natrénovali. V suché části za vstupem jsme si museli vyměnit ploutve, protože ty jeho se mu nevešly na širokou botu. No a po cestě zpátky mu moje ploutev frnkla bez rozloučení, protože měl moc našponované pásky. Takže se otočil, vrátil se kousek, aby ploutev našel a zjistil jak dál.

Já jsem ho hned postrádal takže jsem se taky otočil a mazal za ním zjistit co tam blbne, protože nějak podezdřele mlel světlem z místa na místo. Snažil se ploutev nasadit jenže netušil, že je nutná drobná oprava. Tu jsem provedl s pomocí svého meganože ploutev jsme společně nasadili tam kam patří a v klídečku si dokončili ponor. Po vynoření jsme se tomu ještě společně zasmáli, protože jsem Jakubovi tvrdil, že jsem mu chtěl původně s ploutví zdrhnout, aby to bylo trošku zajímavější, jenže strach mi nedovolil protože Kuba je větší a nerad bych od něj koupil dvojku na bradu. Naházeli jsme věci zpět do Defika a opět zahučeli do jezera brodit směrem k cestě domů a dále k jeskyni Veselova Jama, kde dělal velké průzkumy Jochem Hassenmayer ( je to správně? ) se svojí nerezovou strunou místo šňůry. První jsem se zanořil jen se stage lahví, abych zjistil jak vypadá prvních pár metrů. Vstup je široký dost a za ním je hned široká chodba, která ale asi nikam dál nevede jen do stropu kde se vynoříte v úžasné suché části.

Shodli jsme se všichni, že nic tak krásného jsme ještě neviděli. Veliký dóm, kterým protéká potůček tvořící peřeje a vodopády, navíc plný krásných zákoutí s krápnikovou výzdobou to byla fakt krásná odměna za to, že to vlastně ani nebylo moc o potápění. Ta suchá část je od vstupu téměř na nádech a další pokračování jsme nanašli, i když jsme se hodně snažili. Asi vím, kde je protože jsem našel kus struny od Jochema ale do tak uzoučké prostory se teda soukat nebudu. On byl zřejmě nejen odvážnější, ale taky štíhlejší. S Kubou jsme se prodrali kde to šlo, ale riskovat jsme nechtěli. Večer jsme se ještě stavili k Jama Šteberk na čumendu, abychom věděli do čeho zítra polezem. Je to krásný vývěr v lese, kde uprostřed jezírka vyvěrající voda maluje kruhy na hladině. Potápění tady stálo za to. Dvě šňůry. Jedna do úzkých prostor na sidemount a druhá do široké chodby padající do 17 m, kde asi po 90 m končí.

Kvůli úzkému vstupu na dně potoka a mohutnému hrudníku musel Alan odložit své oblíbené Jumbo 2x15 a zvolit side-mount konfiguraci, Petr s 12kovým twin se protáhl, René a Jakub s RB Satori také neměli problém. Takže v sobotu ráno Šteberk potom znova Veselova Jama. Na Veselove Jamě jde René k majitelce pozemku pracující na poli vyžebrat profil jeskyně, o kterém jsme slyšeli, že existuje. Vrací se s tím že profil už nemá ale zato má pořádné čtyřky. K večeru se dostáváme k obhlídnutí málo známé jeskyně Mrzla Jama, která vypadala na potápění velmi nadějně. Zanořil jsem se tam se stage, abych viděl jestli to má pokračování a k mému úžasu tam byla vyvázaná velká chodba, která měla na dně spoustu kalícího se sedimentu. Rozšířili jsme si celý vchod lopatou, aby se nám lépe přenášely přístroje. V neděli šel Alan s Petrem dát ještě jednou Šteberk a my dva s Jakubem se vrátili do Mrzlé Jamy. Odnosili jsme vergle do jeskyně, nastrojili se a já jsem vyvázal šňůru od vstupu po další která pokračovala uvnitř jeskyně. Vydali jsme se vstříc novému dobrodružství, které ale netrvalo dlouho. Po cca 50-ti metrech šňůra končí v suché části obřích rozměrů, kde naše bádání skončilo. Cesta zpět byla fajn, protože byla nulová viditelnost takže další užitečný nácvik jeskynního potápění. Hned po odsmíkání věcí do Defíka jsme se vydali za klukama na Šteberk a potom společně pobalit věci z penzionu. Ze Slovinska jsme vyrazili asi ve 12 hodin a ve 22.00 už jsme byly v Ostravě. Výlet to byl zajímavý, ale příště to bude chtít jiné vybavení vhodnější do úzkých prostor. Všem se výlet líbil takže Pěrun s náma.

Pachatelé výletu - René Juráň, Jakub Chleboun, Alan Kornuta a Petr Lajkep.

Výlet z pohledu Petruny najdete na:

http://www.3rsport.cz//DesktopDefault.aspx?tabid=597&ItemID=608&mod=2242